V sobotu 20.3. jsem po roce a pùl zabalila neoprén a vše, co k vodì patøí a chystala se udìlat si další puntík u sjetých øek. Konkrétnì u Vsetínské Beèvy.
Z Podomí jsme vyrazili kolem osmé já, Franta, Bradek a Vía smìr Vsetín. Když jsme zjistili, že tam není oèekávané kvantum lidí a že se tím pádem asi nedostaneme zpìt pro auto, Vía se rozhodl, že auto odveze. Zpátky jel pùlku cesty stopem a druhou asi po pìti letech vlakem. Krásnì to zvládl (samozøejmì v neoprenu) a kolem jedné už jsme sedìli v lodích.

Hned po 20m byl asi nejvìtší válec celého úseku a já se hrdinnì rozhodla, že ho sjedu. "Hlavnì se poøádnì rozjeï!" slyším za sebou Františka a jdu na to.. Pádluju, voda mi zalévá špici, šplouchá do oèí a...nic. Zùstávám viset ve válci, houpe to a cáká a já máchám rukama s pádlem a nijak to nepomáhá. Zoufale koukám po klukách, jestli mi jede nìko na pomoc. Fanda kouká s výrazem, co po nìm chci, Vía èeká, až mì to koneènì vyhodí samo..Bradek už drží házeèku - záchrana se blíží. Mezitím se snažím držet rovnováhu, aby mì válec nepøevrátil. Ohlédnu se zpìt k Radkovi a vidím, že jde smìrem ke mnì a vodu má sotva do pùlky stehen. "Podej mi patu nebo špicu," zní pøíkaz. S trochou štìstí vyhazuju patu a Bradek mì ruènì vytáhl z válce, jako štìnì z kaluže. Uklidnila jsem se, všichni jsme se zasmáli a koneènì vypluli.
Dalších 11km už se nic "dramatického" nestalo. Bradek si zaeskymoval jednou, Franta dvakrát-vše hlavnì z jejich hravé nálady, kterou ještì podpoøil nález tenisáku. S tím si pak celou cestu házeli a pinkali a já s Víou jsme zdokonalovali najíždìní do vracáèkù. Zhruba po pùl km byl vždy nìjaký ten stupínek, který kluky spíše zdžoval od hry, ale který plavbu oživil.
Kajaky jsme opouštìli spokojení a rozehøátí na další vodácké zažitky.
Den jsme završili dobrým jídlem cestou zpìt a kolaudaèním veèírkem v našem novém byteèku v Prostìjovì.



Ukaž fotky z akce::>>