První víkend v dubnu probìhla první víkendovka z cyklu Skotaèiny III., který je celý vìnován knize Pán Prstenù. Vydali jsme se pomìrnì daleko, až na horu Radhoš v Beskydech, ale myslím si, že se to vyplatilo.
Užili jsme si spoustu zábavy a kostýmy postav z filmu, které jsme my organizátoøi mìli na sobì, budily pozornost všech kolemjdoucích.
Jak se akce povedla z pohledu úèastníkù, nám napsala Klárka alias Kuøe - dìkujeme!!!

V pátek jsme se všichni sešli na Brnìnském vlakovém nádraží. Nás starších tam bylo jenom pár. Já, Maruška, mùj bratr, Michal, Tonda, Julèa a Honza. Jinak fùra ètvrákù z Bakalky. Nastoupili jsme na vlak a jeli jsme. Jako obvykle jsme si nesedali do kupéèek,ale zabrali jsme chodbièku a ulièku. Ve vlaku jsme si popovídali a taky jsme se trošku porafali. V Pøerovì (alespoò myslím) jsme pøestoupili na autobus, kde jsme se setkali s Ondrou, Katkou a Simèou.
Celou cestu do Rožnova pod Radhoštìm jsme si se Simèou propovídali a ostatní se svou mluvou také pìknì pøièinili. Na busovém nádraží jsme se naskládali do dodávky a jednoho auta a jeli na Pustevny. Cestou jsme vidìli moc hezké golfové høištì. Když jsme se dostali na Pustevny, tak jsme naskládali batohy do dodávky a šli pìcha do hotelu Radegast. Než jsme se tam dostali, tak Ondru pìknì naštvali ti malí ètvráci, jelikož se mu stále pokoušeli vzít jeho hùl (tj. bíle namalovaná tyè s papírovou korunkou na vrchu).
Když jsme se tam dostali, byla už tma a po veèeøi jsme dostali pøíkaz za dvacet minut vyvést malé ven pøed hotel. Nakonec se nám z dvaceti minut udìlalo témìø tøi ètvrtì hodiny. Když jsme se koneènì dostali ven, naskládali jsme se pøed chatu a shlédli jsme zažehnutí dvou fontán tj. pyrotechnické efekty a recitace z knihy Pán prstenù od J. R. R Tolkiena. Losovali jsme o výbìru povolání: Zlodìj, Druid, Mág a Váleèník. Obálka, ze které jsme losovali, obsahovala jednoho žolíka tj. kartièku oznaèenou jako Dobrá máma (aspoò myslím).
Abychom se následující den mohli skuteènì pyšnit jedním z tìchto titulù, museli jsme splnit úkol: Zlodìji prolézali pøekážkou z lana a dohlížel na nì elf známý lépe coby Franta, na Druidy dohlížel jeden z hobitù nebo nìkdo jiný teï už nevím. Jinak hobiti byli Pea s Katkou a ti jiní byli Glum Radek a trpaslík Vía. Mágové museli z indicií a nìkolika možných nápovìd vymyslet sousloví Saouronovo oko. Váleèníci to mìli až primitivnì jednoduché - stáli na dva metry od svíèky a museli ji jakýmkoli zpùsobem zhasnout. Všichni jsme naše úkoly splnili a tak jsme si ještì chvíli povídali a potom jsme šli spát.

Následující ráno nás vzbudili na snídani, která byla formou bufetu, prostì jste pøišli ke stolu a vzali si, co jste chtìli. Bylo tam peèivo a párky, potom i topinky a chleby ve vajíèku (po tìch se jen zaprášilo). Po snídani jsme dostali pokyny pøevléknout se na ven, vzít si obìd v sáèku a sbalit se do batùžkù. Testovala se úplná novinka, mìli jsme fungovat jako jeden celek. Do každého povolání jsme dostali jednu mapku, byla na ní zakroužkovaná a oèíslovaná místa, kam jsme se mìli dostat. Zaèínali jsme u hotelu, kde jsme dostali za úkol za pùl hodiny se sejít u kaple, která stála kousek od hotelu, a pøinést dárek, jelikož jsme šli navštívit Bilba Pytlíka. Když jsme se tam po jedné aféøe se zapadlými holèièkami ve snìhu a prohlédnutí kaple dostali k dalšímu úkolu, spoèívalo to v tom, že musíme zjistit, kolik slaví Bilbo let. Nakonec jsme se dostali na 111 a bylo to správnì. Tudíž jsme se vydali na cestu. Byla na ní vyznaèená odboèka, tak jsme se chvíli hádali, jestli po ní jít nebo ne a nakonec jsme po ní šli. Potom jsme dlouho pøedlouho cestovali na další stanovištì tj. Pustevny, tam jsme si dali obìd a museli vyøešit køížovku, aèkoli nám vedoucí asi milionkrát pøipomnìli, že máme dìlat všichni spoleènì, až po milionté první jsme to udìlali. V tomhle úkolu mìli výhodu druidové, jelikož každý druid se mohl zeptat na tøi odpovìdi do tajenky, ve které bylo osmnáct otázek a druidù bylo pìt, tak jsme tam zkysli na hodnì dlouho, než jsme to doøešili.
Potom jsme se opìt vydali špatným smìrem, jelikož já jsem zapomnìla poøádnì èíst a Hubík si spletl vleky. Potom jsme hódnì dlouho šlapali do kopce na Èertùv mlýn a za cestu tam jsme dostali za úkol vymyslet dvojverší o víkendovkách. Jednou nás napadli Nazghûlové - to fungovalo tak, že Katka zavolala pozor Nazghûlové a Ondra/Gandalf to zalomil do snìhu pod stromeèek. Když jsme se odštrachali až nahoru, mìla jsem už v cajku tøi básnièky. První dvì stály za velký kulový, ale ta tøetí byla o našem napadení Nazghûly a zaèala jsem takovou trochu delší básnièku o vedoucích používajíc názvù pro jejich postavy z Pána paømenù.
Tam nahoøe jsme se octli v Morii, a abychom se tam dostali, nejdøíve jsme odøíkali své básnièky a poté v pìti jazycích øekli slovo pøítel a nakonec jsme skákali ze vzdálenosti jednoho metru za èáru. V jednom skoku mohli skákat maximálnì tøi a s každým odskokem se vzdálenost zvyšovala o 15 centimetrù. Shodou okolností poslední nejdelší skok vyšel na Mì, Simèu a Julèu. Jelikož Mágové mohli pøenést buï sebe anebo nìkoho jiného, tak jsme všichni pøeskoèili, dokonce i Radek a ten, dámy a pánové, skákal po ètyøech a zvládl to. Potom jsme se štrachali k soše Radegasta, cestou se nic tak zvláštního nedìlo, jenom asi to že jsme potkali jednoho znaènì nalitého pána. Vypadalo to asi tak, že tam chodil mezi nima (jako vedoucíma v pøevlecích) a øíkal vìci ve stylu: ty seš ten luk a tento (a mával rukama jako že støíli z luku) a ty seš ten Aragorn a Saruman a takovýhle kecy, no nakonec jsme se moudøe vydali vzhùru k Radegastovi. Když jsme se tam dostali, tak nás jakousi záhadou dohnali Nazghûlovéa tudíž jsme je museli zahnat.

Je sice pravda, že Frantova pøíbuzná elfka Arya se zachránila tím, že vodní lavinou smetla pøízraènou devítku. První vtip je, že v knize to vùbec nebyla elfka Arya, ale vznešený elf z Prastarého rodu Glorfindel a jak je praveno, že Devítce nevadí voda, ale nemají ji extra rádi, ale ani se jí nebojí. Jediná vìc, které se bojí, je oheò, jak pravil Chodec Aragorn v kapitole (a nìkolik kapitol pøedtím i Gandalf jen v jiném znìní) NÙŽ VE TMÌ :
„ …Saouron dovede užívat oheò k zlému jako každou vìc, ale tihle Jezdci jej nemají rádi a bojí se tìch, kteøí jím vládnou. Oheò je pro nás v divoèinì dobrý pøítel.“ Øeèeno Chodcem na Amon Sûl (jejích zbytcích).
Stejnì za Frodem u Bruinenského brodu do vody vlezli a ani s tím nemìli problém, oni ne, ale obyèejní konì na kterých jezdili ano. Stejnì kdo z nás by se nebál, kdyby se na nìj valila velká voda.

Ale zpátky k úkolu museli jsme nashromáždit pìt litrù vody. Výhodu mìli váleèníci, jelikož oni mohli mluvit s budovami. U sochy Radegasta byl, no ani nevím jak to nazvat, asi pøíruèní hospùdka, kde èepovali kofolu, a tak nám rádi pùjèili nìkolik kelímkù. Nakonec jsme se dostali na sedm litrù, pokud se nepletu. Potom jsme to vylili a šli zase do hotelu, tam jsme se naveèeøeli a potom jsme šli ven a hráli hru se sfoukáváním svíèek. Byly dvì hlavní svíèky a každý mìl svou vlastní. Cílem bylo sfouknout hlavní svíèku protivníka, byla to BEZKONTAKTNÍ hra, ale nìkdo to zdá se nepochopil, tak to skonèilo remízou, potom co vedoucí pøestali hrát. Potom jsme si chvíli povídali na pokoji a já zaèínala být hysterická z toho, že Simèa proležela každou volnou chvíli na posteli a pouštìla si hudbu. Potom jsme se šli za vedoucíma chvíli dívat na Ramba, potom zase do pokoje, kde nás potom zase pøišli navštívit kluci a potom jsme šli spát.

Nedìle vypadala následovnì: odevzdali jsme prsten, který jsme museli najít ještì v Sobotu u Sochy Radegasta a následnì jsme se tam fotili, pak jsme se nasnídali, sbalili, uklidili pokoje a odešli u kaple, kde jsme se posadili a dostali jsme na vyluštìní køížovku nebo nìco na ten zpùsob, a potom podle souøadnic v GPS hledali kešku. Pak jsme si prostì vzali batohy a šli jsme do Rožnova na busové nádro. Staòa a Franta jeli autem a potkali jsme je asi v pùlce cesty pøed obìdem v sáèku tj. chleba a øízek (oproti sekané, co byla v sobotu - specialita francouzského kuchaøe). Pak jsme se dostali na nádro a odjeli, v Prostìjovì nás opustili Katka, Ondra a Simèa a my dojeli do Brna a už když jsme dojeli, jsme se strašnì tìšili na další víkendovku.

Nazghûlové
Pomoc, pozor, vidí nás
je to Nazghûl, znám tu tváø.
Pozor dej, on hned zví nás
rukou mávne- nemáš tváø.
Již jsou pryè, Gandalf to zvlád
pod stromeèek on se stáh.


Uka� fotky z akce::>>