V sobotu 4.dubna jsme si trochu pøivstali a vyrazili na øeku zvanou Ostravice. V malém poètu ètyø osob jsme asi kolem desáté hodiny dojeli na místo. Lidí bylo opravdu spousta, kam se èlovìk podíval tam nìkdo stál a to ještì nemluvím o zájezdových klonech (jak jsme ze Standou pojmenovali :-)) èervená vesta modrá helma co se øadily u nafouklých lodí do šiku. No ale my nìjak moc nespìchali, nafókli jsme Orinoko, narvali se do neoprenu, najedli se a pak už jsme jen èekali až se pustí voda a trošku se vylidní okolí. Voda na mne ze bøehu pouštìla hrùzu ale docela jsem se tìšil. A když jsme se koneènì všichni spustili do proudu Vía zaèal s uèením nás, co jsme jeli na Orinoku (Ondra,Staòa). Nauèil nás jak se dostat z jednoho bøehu na druhý s pomocí proudu, jak správnì zajet do vracáku a jak se úplnì vyøídit :-) , jelikož to nebylo nic lehkého. Plavba celou dobu byla více ménì zábavná, Frantýsek nás nauèil všímat si krásy vody, poèasí se až náramnì vydaøilo a když já, jakožto háèek, necítil žádné rány do hlavy což znamenalo, že zadák je se mnou spokojen nebo že má krátké padlo. Když jsme pak dorazili k místu kde na bøehu byla spousta lidí co se dívalo na topící se vodáky, tak i já poznal jak je voda studená a silná. Na konci první jízdy jsme najeli velice špatnì a pomalu do poøádného válce, kterej nás stoèil a já ani nevím jak jsem se ocitl pod vodou. No nic moc svìtobornýho, ale pøedstavte si bejt na kost promrzlý a oni si vás ještì fotí, docela by mne zajímalo jakej na mì byl kurz. Staòa pak dojel ke bøehu kde mu František pomohl vytáhnout loï z vody, pøièemž si málem utopil kajak. No a protože jsme to stihli dost rychle, jeli jsme podruhé a tentokrát jsme mìli sebou i foák, který první jízdu nedopatøením zùstal v autì. Takže tahle plavba už byla taková svižná a snažili jsme se dohnat focení. Nikdo jsme se nevyklopili a všichni jsme se ve zdraví vrátili domù. No, i když nìkteøí nejmenovaní z nás jisté potíže mìli, ale to až v autì :D
Uka fotky z akce::>>