Zhruba od ètrnácti let nevím, co je to nuda. Nìkdy se mi i stalo, že jsem si vyslovenì pøála chvilku nemít co dìlat. Pøed rokem jsem jela s Frantou, Maruškou a Dášou lyžovat na Hochkar. Poprvé do ciziny na lyže a hroznì jsem se tìšila. Hned v pátek (mìli jsme tam být do nedìle) jsem pøi tøetí jízdì spadla a bylo po lyžování. Že jsem mìla úplnì nové lyže, radši nezdùrazòuju. Od té doby mì zaèalo zlobit koleno. Doktoøi poøád trdili, že mám jen potahaný vazy, tak to prostì bolí. Až teï, na zaèátku øíjna, mi jinej doktor øekl, že se do kolena radši podívá.
Podíval a vidìl.
Ruplej meniskus a zkøíženej vaz. Meniskus opravil a na plastiku vazu si ještì musím pár mìsícù poèkat.
A teï se teprve dostávám k jádru vìci. Moje pøání z døívìjších dní se vyplnilo dokonale. NUDÍM SE!! A to dìsnì. Nemùžu vùbec nic. Sice se musím uèit a státnice se neúprosnì blíží, ale i tak potøebuju relax. Nemùžu na kolo, jako døív. Zabìhat si, vlastnì ani na procházku se psem. Musím uznat, že jsem byla zoufalá, nedovedla jsem si to pøedstavit. Až teï si uvìdomuju, jak jsem na pohybu závislá a jak ho prostì k životu potøebuju.
Byla jsem tedy nucena najít si nìjakou jinou zábavu a uvìdomit si, že teï mi pohyb ubližuje.
Zábavu jsem našla a obnovila jsem jednu zálibu z dìtství a ve volných chvílích stavím puzzle. A nebo hraju na kytaru. Poøád ale koukám z okna a závidím snad i zametaèùm chodníku.
A proè to sem vlastnì píšu?? Každá závislost je špatná - i když je to na nìjaké "prospìšné" vìci - a jednou nebo pozdìji se mùže vymstít.