Barvínek |Poradna |Mikroregion |Outdoor |Studánky |Tour de Podomí | Přihlášen: neprihlášen
logo
outdoor.barvinek.net
outdoor.barvinek.net
:: TO BYLO - archiv článků ::
 Tři roky se Skotačinami
13/11/2011 16:18:00  
Už tři roky pro nás připravujete úžasé akce, s nejlepšími lidmi. Za ty tři roky se toho spoustu změnilo,ale vzpomínky na víkendovky zůstavájí.. Moc si vás všech vážím a mám vás moc ráda. Nevím jestli si vzpomenu na všechny detaily, ale myslím že tady nejsou uplně důležité.

Jak to začalo
Jednou v lednu, v roce 2009, se tehdy v 5.A objevil na nástěnce černobílý plakátek. Vyvěsila ho tam, tehdy moje třídní paní učitelka Tomanová. Plakátek měl slogan: „tohle není PC gamesa, tohle je realita“. Paní učitelka Tomanová nám vysvětlila, že jde o akce, které budou zaměřeny na outdoorové aktivity, budou se konat přes víkend a můžeme se tam lecos naučit. První akce, zaměřená na běžky se měla uskutečnit na konci ledna. Já jsem tehdy milovala lyžování (teda já ho miluju pořád), ale běžkovat jsem ještě neuměla, tak jsem si řekla, že by bylo bezva se to naučit. Maminka toto oznámení nadšeně uvítala a na víkendovku mě bez váhání pustila.

Jelikož to byla první akce, účastnila se jí asi půlka mé tehdejší třídy, takže to byl trochu zmatek. V pátek odpoledne jsme vlakem vyrazili z Brna, směr Vysočina. Dojeli jsme do nějakého většího města na Vysočině, ale jeho jméno si bohužel nepamatuju. Odtud jsme šli kousek pěšky, něž pro nás dojelo auto (možná bíla Škodovka?). Na neštěstí jsme se tam všichni nevlezli a někteří jedinci (včetně mě) museli jít pěšky. Po jisté uražené trase (na to kolik jsme ušli si nevzpomenu ani odhadem), pro nás znovu přijelo auto. Zbývalo nás ještě tak kolem desíti, ale všichni jsme se tam vlezli najednou. Použitý byl i kufr. Ubytovali jsme se a řekli jsme si něco o zdravovědě. Tady mé vzpomínky na pátek končí, přesuňme se tedy do soboty. Dle našeho běžkařského umění jsme byli rozděleni do skupinek začátečníci, mírně pokročilí a pokročilí. My začátečníci jsme se potom placatili asi v okruhu kilometru (myslím si to, ale boty bych na to nevsadila) kolem chaty. Na večer byla připravená úžasná casinová hra, která absolutně neměla chybu. V neděli jsme běžkovali do onoho města, jehož název si nepamatuju (ale typovala bych to na Nové Město na Moravě), čož se samazřejmě neobešlo bez pádů, které schytali hlavně začátečníci. Domů jsem dojela sice unavená, ale naprosto spokojená a pevně rozhodnutá jet i na další víkendovku.

Víkendovka číslo dvě se zaměřovala na jeskyně a měla se konat v Ostrově u Macochy na Slepičárně. Vzhledem k tomu, že jsem asi jeden kilometr odsud strávila část svého dětského dětsví a doteď tam s oblibou trávím skoro polovinu prázdnin, moc jsem se těšila. A aby ne, do Slepičárny jsem se totálně zamilovala. Moc se nás sice nesešlo, ale o to víc to byla pohoda. Poznala Marušku a Staňu, kteří na běžkách nebyli a dozvěděla jsem se nové informace. Další den jsme lezli do jeskyní, což bylo absolutně super. Bylo to úplně jiné, než když procházíte jako turista Macochou nebo jakoukoliv jinou jeskyní. Ne že by snad byly veřejně přístupné jeskyně nudné, to ne, mám je moc ráda, ale tohle bylo absolutně fascinující. Večer jsme hráli moc zajímavou bojovku (byla jsem ve skupině s Klárkou). Započalo to luštěním tajenky přes cédéčko, pokračovali jsme do kruhu z lan v lese a odsud nás to zavedlo ke starému dědečkovi, kterému spadlo světýlko z kopce (dědeček se zapoměl zmínit, že ono světýlko je ve vodáckém pytli, napěchovaným až po okraj sněhem). A potom … nás sledovaly zlé, svítící oči. Ale přežili jsme to a vrátili jsme se na Slepičárnu. V neděli si pro mě přijel taťka, ale z fotek jsem si zvládla domyslet, že ostatní pokračovali žlebem do Blanska.
S další víkendovkou jsme zamířili do Podomí na srub a sešlo se nás tu opět víc. Vlak a autobus nás dopravili na místo kde nám zavázali oči, svázali nás lanem a odvedli nás na neznámé místo, které se později ukázalo jako tělocvična podomské školy. Zde jsme se naučili spoustu užitečných věcí (uzly, GPS…) včetně zdravovědy, která byla demonstrována formou simulace. Radek šplhal po lanech a najednou … BUCH. Ale dostalo se mu ‚špičkového‘ ošetření, takže přežil. Po dostatečném proškolení jsme se vydali na srub. V noci, když jsme spali, jsme byli vzbuzeni a vyhnáni pro lístečky, které nás ráno rozdělili do skupinek na hru. Chodili jsme po lese a plnili úkoly, moc se mi to líbilo. Taky si pamatuju, že jsme museli vařit polívku nad ohněm (což by samo o sobě nebyla taková katastrofa) a ta naše se povedla až na třetí pokus. Nebyla moc valné úrovně, ale to nevadilo, jelikož na nás čekal VÍŤŮV GULÁŠ (absolutně nejlepší guláš pod sluncem). V neděli jsme se vydali pěšky do Jedovnic. Nevím jak byla dlouhá cesta, ale byla moc zábavná. Z Jedovnic jsme sedli na autobus a jeli do Brna.

Jeden květnový víkend jsme strávili na vodě. Další věc, kterou jsem nikdy předtím nedělala, a která mě absolutně zaujala. Tentokrát jsme nejeli společnou dopravou, ale vlastní. Cíl byl někde u Olomouce (zase si přeně nepamatuju kde) v kempu. Zde jsme si vyslechli zajímavé povídání o sjíždění řeky Jenisej. Ráno jsme se vypravili na nácvik plavení se na pálavách (popř. na raftu) ke klidné části řeky. Část se věnovala lodím a část zdravovědě. Všechno jsme si vyzkoušeli a byli jsme připravení na další den, do kterého zapadalo sjíždění jistého úseku řeky Moravy.

Nastaly prázdniny, po nich školní rok a já odešla na gymnázium, což mi ale nezabránilo, abych dál pokračovala ve své zálibě – Skotačinách. První víkendovka následovala někdy v září a mířila na nejvyšší horu ČR (kdo neví jak se jmenuje, tak asi není Čech!). V pátek pozdě večer jsme dojeli do Pece pod Sněžkou (domnívám se). Jelikož to bylo pozdě večer tak si nepamatuju co se dělo, jen vím že jsem usnula moc brzo. Možná to bylo štěstí, poněvač další den energie nebyla vůbec zbytečná. Během našeho výšlapu probíhalo hledání keše, která se tuším nakonec našla. Při výstupu na Sněžku se mi líbilo, že jsem se dostala do Polska (alespoň symbolicky) a to hned několikrát. V neděli jsme hráli hry (pamatuju si, že jedna byla s obrázkem na zádech) a po nich následoval odjezd (má nejneoblíbenější část víkendovky, čím to bude?).

Poslední víkendovka prvního roku skotačin měla název Kola. Později, za nepřízně počasí, byl dodán dodatek Nekola. Víkendovka Kola nekola se konala v říjnu, na srubu v Podomí. Byla úžasná. Měli jsme plamenomet, guláš, šiškovou bitku a spoustu dalších super věcí. Místo tůry na kole jsme šli pěškobusem podél vojenského území. V sobotu večer jsme navštívili švábenické lezecké stěny, přičemž Tonda Hubík neměl nic lepšího na práci, než urazit Radkovo auto. V neděli jsme kromě, již zmíněné, šiškové bitky dělali barevné panenky a navštívili znovu Švábenice, kde tentokrát byla naším cílem biofarma.
Samozřejmě nesmím zapomenout na vánoční (adventní) víkend v Podomí. Moc se mi líbili výrobky, které jsme si zde vyrobili a koledování bylo moc fajn.
Tož to byl první rok Skotačin, nyní se přehoupněmě do druhého roku, který se budu snažit méně rozvádět, abych vás neunudila k smrti. To jen ten první rok jsem si trochu rozepsala, abyste měli představu o prvním Skotačinovém roku.

Skotačiny druhé, započaly přípravou na expedici na Krásenské rychtě, odkud jsme pokračovali přímo na Sibiř se sněžnicemi, přes Himaláje, oceány až do Ameriky.
Na rychtě v Krásensku jsme dělali věci, které se nedají zařadit do jedné skupiny. Od triček, přes chleby, až po padáček pro pana vajíčka a nesmím zapomenout na zvířátka.
Sibiř byla ve znamení ledové výchovy. Sněžnice byly nutností a bez domorodého obydlí a dobré sněhové koule se nedalo ubránit proti šavlozubé sibiřské žábě nebo hůř… krvelačné sibiřské berušce.

Na Himalájích jsem vydržela asi 17 hodin, takže bohužel nemohu zabíhati do detailů. Vím pouze že Hmaláje se nacházeli ve sloupě a Mt. Everest byla skála před Sloupsko-šošůvskou jeskyní.

Cesta přes oceány, neboli voda byla opět někde na severu Moravy. Bydleli jsme v sympatické chatičce, kde se sešli i někteří rodičové, jelikož o vodu je vždy zájem. V sobotu jsme vypluli na řeku, po které jsme se plavili dlouhou dobu. Rozhodně byla dost dlouhá na to, abychom se s mým zadákem cvakli. Děsivé co může způsobit jedna blbě vyrostlá větev. V něděli jsme se chtěli znovu plavit stejným úsekem, bohužel, k naší velké smůle, bylo počasí na draka. Museli jsme to zabalit a domů jsme přijeli o něco dřív.

Zaniklé národy, konající se v Podomí, měli několik nových účastníků z Podomí i z Brna. Sobotu jsme celou prochodili venku, pátrajíc po místních zaniklých vesničkách, doprovázeni bohy. Neděle byla ve znamení her, hlavně Cubbs (nevím jak přesně se to píše, prostě kolíky, špalíky a král), která měla za vinu pobláznění některých hráčů, kteří při pokusu o rozesmátí, či vyvedení z míry protihráče, vypadali doopravdy velmi vtipně.
Na víkendovku s názvem Yucatánské cenoty, s místem konání na Slepičárně, jsem příjela velmi dobře naladěná. V tentýž pátek, ve který začínala víkendovka, se narodila má nejmladší sestra. Jak jsem již zmiňovala, mám moc ráda jeskyně, tady je ten nejlepší pocit FLOW. Podívaly jsme se do staré rasovny, holštejnské jeskyně a do hladomorky. Bylo to moc fajn. V neděli jsme hráli pantomimu. Frantův Shrek a Tondovo „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“ neměly chybu.
Tentokrát nám dalo práci, než jsme se dostali na adventní víkend do Podomí. Sněhová nadílka byla věru bohatá a sněhové jazyky měly hody. Naštěstí jsme se do Podomí dostali a na Adventním víkendu si užili spoustu zábavy. Koledování a boží koulovačku s klukama jsem si užila, stejně jako vyrábění. Když už jsem nevěděla co, tak jsem si u Káti a Františka vyrobila svou armádu veverek z vlašského oříšku.
Tak jsme úspěšně zvládli druhý rok Skotačin a bez ztrát na životech přecházíme do třetího roku.

Jako první se konala jednodeňovka v křtinském údolí, která ač byla jen na jeden den, tak nebyla vůbec ztráta času (ale která skotačinová akce by byla ztráta času?). Křtinské údolí je nádherné a vřele ho doporučuji všem, kteří ho ještě nenavštívili. Nejvíc mi asi uvízlo v paměti, jak jsem se zabořila nohou do zmrzlé půdy. Pro získání nohy zpět, bylo třeba sundat botu, vytáhnout nohu, vytáhnout botu.

Na první víkendovce roku 2011 jsem nebyla, jelikož nejmladší sestra měla křtiny. Sice mi bylo trochu líto, že jsem nebyla s váma, ale rodina je rodina.

Další víkendovka měla název Helmův žleb a konala se Mariánském údolí. My starší jsme na víkendovku přijeli už v pátek odpoledne/večer a malé děti v sobotu dopoledne. Měli jsme praktickou ukázku zdravovědy, velmi realisticky vypadající (až na maličkosti). Káťa tam tehdy přivezla svoje malé štěně Terinku a ta si spokojeně pospávala v batohu. Hráli jsme suprovou hru s kartičkama postav z Pána prstenů. Akce musela byt ukončena kvůli nepřízni počasí, již v neděli ráno.

Na následující vodové víkendovce byla a má účast zde již od začátku ohrožena. Započalo to tím, že jsem si ke konci prázdnin skoro zlomila ruku, takže jsem se modlila aby byla ruka použitelná (což nakonec byla). Bohužel, místo problému jménem ruka, se naskytl problém jménem ‚jakási hnusná viróza‘ takže jsem nakonec stejně nejela.

Poslední víkendovka proběhla na místě mě známém. Nebyla to sice Slepičárna, ale Ditrich, což vůbec nevadilo. Líbilo se mi spoustu her, co tam bylo, ovšem nejlepší byla hra v noci s lampiony. Moravský kras miluju, takže jsem si víkendovku užila.


Tenhle článek jsem začala psát již před začátkem Poslední bitvy, že ho pošlu na vánoce jako vzpomínku, ale když teďka Radek na webu psal, že chtějí napsat takové ohlédnutí, tak jsem svůj článek sepsala trochu rychleji (a myslím, že jsem trhla osobní rekord). Chtěla jsemho sepsat do týdne, což se povedlo. Tak teď menší chvalozpěvy:
Za ty tři roky co na víkendovky jezdím, jsem se toho spoustu naučila a získala jsem si jistý vztah k přírodě a k aktivitám, které s na víkendovkách provozují. Teďka se trochu začínám vrtat v geocachingu a ráda bych si pořídila běžky, abych na nich naučila jezdit sebe a mamku s Gabčou. Jak už jsem říkala díky vám jsem si doopravdy zamilovla jeskyně. S váma zažívám ten pocit FLOW. Ale není to jen zážitky, ale také lidma, takže doufám, že se v budoucnu budeme alespoň sem tam vídat. Úplně jste mi změnili život. Moc si vážím toho, co pro nás děláte, takže tisíceté díky.

Helča (Helium) Gricová

Autorem je Ondra

Komentáře:
Autor:


Komentář:

Kontrola proti spamu, opiš text z obrázku:




Autor: myy

12/04/2017 13:50:50

barbour jackets, air jordan retro, hollister clothing store, coach outlet online, mizuno wave, burberry handbags, ed hardy clothing, ray ban wayfarer, chicago bulls jersey, jerseys from china, bottega veneta, barbour outlet, new york knicks, nike shoes outlet, vans outlet, nike.dk, rolex watches, polo ralph lauren outlet online, bills jerseys, toms shoes outlet, soccer shoes outlet, boots on sale, christian louboutin shoes, hollister kids, coach factory outlet, oakley vault, bcbg max, orlando magic jersey, north face, asics gel, toronto raptors jersey, adidas.se, ralph lauren polos, zapatillas nike, rayban, barbour outlet, swarovski jewelry, oakley sunglasses outlet, michael kors, the north face, mcm handbags, iphone 5s cases, steelers jerseys, pandora,
Autor: CHENJINYAN

18/01/2017 07:14:56

michael kors outlet clearance


christian louboutin shoes


polo outlet


louis vuitton uk


true religion jeans


prada bags


pandora charms


louboutin outlet


oakleys sunglasses


replica rolex watches


ed hardy clothing


toms outlet


louboutin outlet


michael kors handbags


ugg outlet


20171.18chenjinyan

Autor: 2016617yuanyuan

17/06/2016 08:55:19

ray ban outlet


true religion jeans outlet


nike free flyknit 3.0


hollister co


nhl jerseys wholesale


armani jeans


buy red bottoms


coach purses


polo ralph lauren


polo ralph lauren


michael kors handbags


chi flat iron


tiffany uk


michael kors handbags


true religion outlet


rolex submariner


michael kors outlet clearance


coach factory outlet online


reebok uk


ralph lauren


louis vuitton outlet online


nike free flyknit 5.0


kobe bryant shoes


ray ban sunglasses outlet


louis vuitton outlet online


adidas superstar


louboutin outlet


christian louboutin shoes


mlb jerseys wholesale


kate spade outlet


versace sunglasses



Autor: GOaqJIGJIMFIcMiNZZ

7/10/2012 08:36:18

affordable auto insurance 42454 viagra >:O buy viagra in usa >:-DDD
Autor: Mája (Marie Menšíková)

6/12/2011 20:15:12

Souhlasím Heli!
Nejlepší tři roky strávené tak jak mohly :) co bych změnila ? NIC !!! vůbec nic !!!
Děkuju všem těm co to s námi vydrželi a ty tři roky si to s námi užívali :) a doufám že se ještě budeme potkávat a všem přeju hodně zdraví ,štěstí do života ,veselé vánoce a šťastný nový rok :)

Autor: Kača

13/11/2011 20:50:27

Helčo děkujeme za krásné shrnutí našeho tříletého snažení. Jsem moc ráda, že se náš záměr vydařil, snad ne jen v Tvých očích.
Autor: Dáša

13/11/2011 20:18:25

Ahoj Skotačináři,
radost číst, jen je mi líto, že s vámi neskotačilo více dětí z podomské školy. Úplně se mi při čtení vybavovala atmosféra před pár lety fungujícího barvínkovského klubu Mraveniště. Tam jsem stíhala být "při tom"! Nezapomenutelné vzpomínky, řada přátelství, milá setkání, která přetrvávají, sice v delších časových intervalech, až do dnešních dnů. Z dětí navštěvujících tehdejší klub jsou už dnes většinou vysokoškoláci. Mám radost dvojí, jednu za vás děti, že jste si užily všeho možného skotačinového veselí a také prozkoumaly překrásná zákoutí naší zemičky, druhá radost se odvíjí z nadšení všech organizátorů skotačinových akcí, a že jich není málo. Naplánovat program, zajistit ubytování, sehnat peníze z dotací, a každé setkání bezpečně dotáhnout do konce, to není maličkost. Děkuji všem, organizátorům, dětem i jejich rodičům, rodičům hlavně za to, že si doma nepěstují skleníková poupátka a počítačové fenomény. Těch je věru jako plevele. Ale dětí do nepohody, co ujdou kus cesty běšky a nebolí je nohy, těch věřte je jako šafránu. Tož ať se vám všem daří prožívat další společné radosti. A jak tak pročítám Plkárnu, např. Hellium, předpokládám, je už samo schopné organizovat, přicházet s nápady. Tak sem s nimi. Barvínek tady byl vždycky proto, aby dobré nápady podržel, podpořil, pomohl je uskutečnit. A pokud vám odrostleším zbývá trochu času, můžete pomáhat s realizací i jiných barvínkovských akcí, konečně Adventní víkend je za dveřmi a tam je každá šikovná ruka, starších dětí i rodičů, dobrá. Stačí se ozvat, dát o sobě vědět!
Ještě jednou díky všem organizátorům Skotačin za akce minulé a přeji další střípky společných zážitků. Dáša Zouharová

Autor: Kuřátko Evropské

13/11/2011 16:42:03

Helčo nádhera promiň ty sirky a kafe. Je to pravda REKORD. Válíš vlastně vy všichni co ste to s náma vydrželi tak dlouho.:P
:: Nejbližší akce ::
:: Nové články ::
:: Nové galerie ::
7.10.2013 20:22:18
Údolí říčky

2.10.2012 16:35:03
ferraty září

6.02.2012 20:12:56
Co se jinam nevešlo

:: Nové komentáře ::
16.08.2017 05:31:52
Tak a je to...

16.08.2017 05:30:18
Moravice

16.08.2017 05:30:12
První skotačiny úspěšně za námi

:: Různé ::

TOPlist
(c) Zouhar 2008 | Outdoorová sekce barvínku
Stránky byly vytvořeny pro potřeby a prezentaci naší činnosti.