Je sobota 17. 7. 2010, 12:30 hodin. Sedím za stolem u poèítaèe a najednou mi pípne mobil, který dává znamení, že pøišla SMSka. Píše mi Vía, že dnes, asi ve ètyøi hodiny jede se Standou a Ondrou do Jedovnic do rybníka a jestli se chci pøidat. Samozøejmì, že ano, co bych nechtìla. Letím se zeptat rodièù, co oni na to a ani jednomu to nevadilo. To znamená, že na odpoledne máme program..
Postávám, kde se dá, nemùžu si èíst, kreslit, nemùžu se na nic soustøedit, zmocòuje se mnì nervozita. Poøád èekám na 16. hodinu. Venku se honí mraky a já se bojím, aby nezaèalo pršet. Èas se vleknul jako nikdy pøedtím, ale koneènì se pøiblížilo ke ètyøem hodinám a já si zaèínám chystat vìci. Za krákou dobu jsem vyšla z domu a už si to šinu k Flochùm.
S Víou jsme potom vytahali lodì a pádla a zanedlouho pøijeli kluci. Když už jsme všichni sedìli v autì, zbytky mojí nezvozity okamžitì vystøídal natìšený pocit a radost. Už jsem totiž tušila, co se bude dít.
U rybníka jsme se všichni pøevlíkli a nasedali do lodí. Teda až na Víu, který prvnì strèil kluky z terasy u zábradlí a potom se mnou trpìlivì trénoval eskymáka. Potom už vlezl do lodi taky a vydali jsme se ke skokánku.
Vylezli jsme na bøeh, vytáhli tam i lodì a Ondra ukázal, co je to boofování. A co to je??
Vlasnì skákání s kajakem "na placato"(do vody, samozøejmì). Používáme jej u skokù, kde je cílem dostat se co nejdále za vývaøištì, a pøedevším nezanoøit se. Zabráníme tak ztrátì rychlosti zabrždìním o vodu. (Zdroj: http://www.kajakar.cz/2010/04/skoky-a-vodopady/#more-5651)
My jsme se však nepotøebovali dostat za žádné vývaøištì, ale nauèit se to. Hned po Ondrovi jsem šla "skákat" já. Už po prvním skoku se mi to zaèalo náramnì zamlouvat a tak jsme se s Ondrou a Standou støídali, Vía nás "žduchal" dolù. Po pár našich skocích se k nám pøichomýtla banda jakýchsi klukù, kteøí to nejprve chtìli skusit taky, ale když jim Vía vyjmenoval rizika, okamžitì zmìnili názor. Myslím, že nejvíc jim vadila myšlenka, že by se mohli pøevrátit hlavou dolù, do vody. Snažili se o pár neúspìšných vtípkù, které se vztahovaly na moji drobnou postavu. Potom øekli, že do toho pùjdou, když já udìlám eskymáka. Ovšem nedokázali pochopit, že se ho uèím teprve od zimy a že se mi povede ne moc èasto bez pomoci Víti, nebo nìkoho jiného.
Chvíli jsem nad tím uvažovala, protože Ondra mi nabízel pomoc. Ale pak jsem si øekla, že je to v podstatì jejich blbost, protože boofování nevidí každý den a možnost si to vyzkoušet už vùbec ne. A tak, až nás to pøestalo bavit, jsme se šli projet po rybníku. Musím øíct, že cestou byla sranda, ani nevím, co mi pøišlo na všem tak smìšné. Ale nìkolikrát jsem potlaèovala absolutní výbuch smíchu :D..
Zaèalo hømít a tak jsme obrátili lodì smìrem ke bøehu, ke konci jsme si dali závody, kdo tam bude døív (už ani nevím kdo to byl, Ondra? Nebo Staòa?? Nevím).. Na bøehu jsme se potom oblíkli do suchýho, pánové naložili a uvázali kajaky a Vía nám potom všem koupil v blízké restauraci (nebo co to bylo) Kofolu (sobì pivo, chcete-li znát detaily:D) a Staník èokoládovou tyèinku, ovšem zapomnìl na svého zlatého bráchu a tak se ještì zlatìjší Vía rozdìlil :D
Potom nás zase pøivezl do Podomí a co bylo dál už nevím, protože jsem šla domù. :)
Zdroj fotky:www.kajak-vut.com/index.php?text=100-norsko-2009