... než nám nìkdo stihl øíct, že to nejde, už jsme tam byli...klesáme ze 1200 m vysokého sedla do Eisenerzu a Julie pøestává mrèet. Se snižující se výškou stoupá tlak a já zívnu aby mì luplo v uších... osmimìsíèní Julie to bohužel neumí, ale už jsme dole a je zase dobøe... aè odjezd nebyl tak úplnì bez komplikací, nakonec jsme se rozhodli pøecijen do Rakouska odjet... a udìlali jsme dobøe!Ranní vstávání není zrovna nejzábavnìjší, ale zase umožní, že už pøíjezdový den dokážeme plnohodnotnì využít. Po pøíjezdu do Eisenerzu vyrážíme na ferátu s pøíznaèným názvem Eisenerzer steig. Pea má dnes hlídací den a tak vyráží s koèárem a se psíkem na procházku po Eisenerzu, ostatní chystají batùžky na ferátu. Nástup je pøíkrý a my jsme nedoèkaví. Možná až pøíliš nedoèkaví. Zpocení se sápeme do kopce co nám síly staèí, a po necelých dvou hodinkách zaèíná koneènì tolik oèekávané lezení. Zaèátek je klasicky pomìrnì kolmý, aby odradil ty, kteøí tu nemají co dìlat. Po krátkém výšvihu stojíme u heliportu a zaèíná nepøerušená šòùra kochacích výhledù. Koukáme na Eisenerz, na Erzberg, na jezero Leopoldsteiner See a dokonce vidíme i Hochtor a Buchstein v Gesäuse.
Feráta je pøevážnì lehká, a tak koukáme do kraje, fotíme a kecáme. Není kam spìchat. Jakmile se pøiblížíme pøed závìøeèný Kamin (komín) je nám jasné, že se blížíme k vrcholu. Poèasí nám pøeje a tak dlouze svaèíme, høejeme se na sluníèku a užíváme si atmosféru hor.
Bìhem sestupu mi zazvoní telefon a já se dozvídám od Pei, že by bylo dobré se co nejdøív pøesunout do Gstaterrboden do kempu a ubytovat Julii. Tak teda popobìhnem, ne? Vyrážím s Františkem poklusem dolù. Pøed sebou máme cca 700 výškových metrù, ale Franta trénuje a já nechci být ten pomalejší. Stehna pálí a tøepu se jak šicí stroj, ale za pùl hoïky jsme skuteènì dole a vyrážíme stavìt luxusní stanovou ubikaci Coleman.
Po nìjaké dobì pøijíždí do kempu zbytek výpravy a po delší dobì taky Kladenská sekce, která šla ferátu chvilku po nás. Veèer je Julie excitovaná z nového prostøedí, poøád hopsá a nechce se jí spát. Po veèerní procházce po kempu je ale pøecijen únava silnìjší a tak ji odkládáme do stanu a zahrnujeme spacáky. Veèer není úplnì nejteplejší.
Den byl dlouhý, takže veèírek je decentní. Teplota ale už dosáhla té správné podzimní hodnoty, a tak se celý veèer ozývá huèení vaøièe a Ivoš rozdává svaøáèek. Sakra mají to kluci Kladenští vychytané!
Další den je v plánu místní ferátová perla - Keiserschild na stejnojmenný kopec. Já mám ale hlídací den a tak si místo úvazku, setu a helmy chystám koèár plínky a mlíko. Po ránu je docela šrumec, a když fertisti odjíždí, uvìdomuji si, že jdou vlastnì všichni dneska a zítra už se mnou nemá kdo jít. Už jednou mi tahle feráta utekla, když na nástupu zaèlo snìžit... Co nadìlám, už jsme se narajzoval dost.
Nástup na Keiserschild je pomìrnì milosrdný, protože se dojede autem do Ramsau, což je pøes kilometr vysoko. Únava ze všerejška se ale zaèíná projevovat a tak se nikomu nejde úplnì zlehka. Vlastní feráta zaèíná hned "kalibraèním" pøevisem a pak už se jen støídají obtížné pasáže s exponovanými. Skupina je dost veliká a tak jde postup pomalu. Kolem poledne se obzor výhružnì zatáhne, vítr nekompromisnì lomcuje se vším co mu stojí v cestì a na skálu dopadají první kapky. Nikdo si moc neprozpìvuje, všichni soustøedìnì lezou a tìší se až lanový most oznámí konec lezení. Za chvilku se skuteènì zjevuje, a s pøibývajícím optimismem se zlepšuje dokonce i poèasí. Jen vítr neustává a tak to není na dlouhé vysedávání na vrcholu.
Já s Julií jsem se vydal pomoct Kladeòákùm najít nástup na kaòon Bruckgraben. Cesta kolem øeky se i mì zdá neuvìøitelnì dlouhá, ale naštìstí za chvilku jsme u prudce stoupající cestièky, která už je opravdu ta správná. Vracíme se do kempu, kde se potkávám s Janou a Mirkou a spoleènì vyrážíme na procházku kolem køišálovì èistého Leopoldsteiner see. Je to zvláštní jezero, kde krom jedné mìlké èástí padá dno hned od bøehu do hloubky 30 m, kde už je pak dno docela ploché. Hlavní štráse kolem jezera, která je oblíbeným cílem sobotních výletníkù, konèí malou budkou s obèerstvením. Užíváme si svùj odpoèinkouvý den u kávy až do doby, než hladinu jezera zvlní kapky deštì. Úprk do auta ale nakonec není až tak úprkem, protože déš po chvilce slábne a utichá. Bezva, pokraèujeme tedy do Eisenerzu.
Centrum mìsteèka je historické a velice útulné. V úzkých ulièkách je pár pìkných kaváren s venkovním posezením, které by nás urèitì zlákaly být tak o 10 °C víc. Nahlédli jsme také do pìknì zdobeného a udržováného kostela. Vydrželi jsme tam však jen malou chvilku, než Julie objevila jakou akustiku takový kostel má. Moc se jí to líbilo, ale bohužel byla asi jediná...
Po návratu do kempu jsem jakštakš zvládnul všechny peèovací úkony a uložil Julii k spánku. Dnes je o kus tepleji, takže posezení v kempu je super.
Kladeòáci jsou z kaòonu zpìt, ale ferátisti se nevracejí ani se setmìním. Nezbývá než èekat. Už teï je mi jasné, že se vrátí pìknì hotoví. Pøed devátou se koneènì ozývá køípìní kamenù pod koly pøijíždìjících aut a z nich vypadávají unavené ale spokojené postavièky a líèí neuvìøitelné zážitky. Pokraèování svaøák párty je dnes opravdu jen symbolické.
Ráno se všichi chystají na krátkou oddechovou ferátu Bürgeralm (pokud se teda nejde místem F). Franta ale nadhodil, že by se mnou klidnì znova dal Kaiserschild. Už jsem se smíøil s tím, že ji letos zase nedám, ale sakra toto je šance! Ujišuju se ještì, že to myslí úplnì vážnì, a protože myslel, za chvilku už trtáme od parkovištì v Ramsau k nástupu. Je jasné, že to zase bude sportovní zážitek, nohy po páteèním bìhu poøád pìknì bolí. Nahoru to jde, ale jakýkoliv krok smìrem dolù je utrpení. Na sestup se tentokrát opravdu netìším.
Ve dvou to jde dost rychle. Moc se s tím nepáøem. Obèas fotka, jinak poøád bìh po lanì.
Cestu nahoru jsme zvládli za 2:40, teï ta horší èást a to je sestup. Nohy bolí a protestujou, ale není jim to nic plané, dolù musíme. Ještì doufám, že se trochu rozchodí, ale celkem marnì. Zlepšuje se to, až když se dostaneme na mírnìji klesající cesty. Celkový èas prùstupu 4:10 považujeme vzhledem k našemu polomrzáckému stavu za úspìšný.
Sraz s ostatními ve mìstì Thörl nám vychází akorát. Z feráty Bürgeralm nejsou zrovna nadšení, protože její nejvìtší síla je ve výhledech do okolí, které ale vzhledem k mlze nebyly. Únavy zase trochu pøibylo a tak se nìkteré místa zdají až nepøíjmnì obtížné. Nu což, není vždycky všechno v horách na 1 z *.
Aè posádka našeho vozu má domluvené volno ještì na pondìlí, konstatujeme celkovou únavu (vèetnì Julie, které to nedá a neustále musí na tokovém výletì nìco øešit, místo aby odpoèívala) a pøipojujeme se k ostatním na cestì domù. Abychom celou akci nìjak symbolicky uzavøeli, zastavili jsme se v Mikulovì na veèeøi. S plnými žaludky a spícími pasažéry v autech se pak rozjíždíme každý po svém.
Tím je u konce akce, která byla takovým vyvrcholením kategorie "co vše lze podniknout s kojencem". Naše "sportovní" výkony budou ještì stokrát zopakovány a pøekonány, ale elegance s jakou takovouto akci (mající všechny atributy podzimní horské akce) pøekonala Julie je opravdu nevídaná a neopakovatelná. Pro nás teda urèitì, pokraèovat totiž budeme na jaøe pøíštího roku, ale to už bude s úplnì jiným bìhajícím a žvatlajícím èlovíèkem.
Uka fotky z akce::>>